Velikonoční tradice
Velikonoční tradice jsou vlastně činnosti, které lidé dělají na Velikonoce již po staletí a staly se z nich tradice. Mísí se s Velikonočními pranostikami, které jsou vysvětleny v samostatném článku.
Každý si asi s pojmem Velikonoce spojí Velikonoční pomlázku. Podle tradice ze 14. století manželé a milenci šlehali své milé manželky a milenky. Ten, kdo časně ráno nevstal, byl polit studenou vodou v posteli. Uplést pomlázku měl v té době každý. Známe několik druhů, lišících se především počtem použitých proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12, případně jejich násobky, které vytvoří netradiční masivní pomlázky). Na konec pomlázky se vplétá barevná stuha. V pozdějších dobách tedy všichni muži a děti vstávali na Velikonoční pondělí časně zrána, aby vyšli na koledu. Obcházeli sousedství a šlehali děvčata, aby byla příští rok zdravá a stále mladá.
Velikonoční vajíčka jsou další z Velikonočních tradic. Tu jako první zavedli pravděpodobně Egypťané. Nejstarší nalezená zrobená kraslice je podle vědců stará neuvěřitelných 2300 let. Vajíčka dostávali koledníci za odříkání hezké koledy. Velikonoční vajíčka musela být plná a barevná. Ty vyfouknuté, takzvané kraslice, se používali jako dekorace. Jejich hlavní předností je, že se na rozdíl od těch plných tak rychle nezkazí.
Barvení vajíček je se všemi dosud zmíněnými tradicemi pevně spojeno. Typickými barvami vajíček, která můžeme vykoledovat, jsou žlutá, zelená, červená a hnědá. A to z jasného důvodu – jedná se o přírodní barvy, díky nimž mohl každý doma vejce obarvit.
Přírodní barvy:
žlutá: odvar z cibulových slupek (ale jen krátce); šafrán
červená: odvar ze slupek červené cibule a octa; červené zelí nebo šťáva z červené řepy; šťáva z borůvek nebo bezinek
světle zelená: lipový květ; kmín; šafrán
tmavě zelená: mladé žito; voda ze špenátu; odvar z olšové kůry
fialová: lipový květ; kmín; šafrán
hnědá: odvar z dubové nebo olšové kůry; odvar z cibulových slupek (déle); čaj
černá: roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků; odvar z olšové kůry
Velikonoční beránek je další z Velikonočních tradic. Je symbolem člena Božího stáda, o něž se stará jejich pastýř – židovský Bůh. Beránek je již od středověku známý jako obřadní pokrm. My se dnes můžeme jenom domnívat, zda si lidé mohli dovolit opravdové beránčí maso, které bylo v té době velice drahé, nebo zda pojídali pouze pečivo ve tvaru beránka. Dnes se pečivo ve tvaru beránka peče každým rokem na Velikonoce v mnoha rodinách.
Velikonoční zajíček je poslední tradicí, kterou si v tomto článku zmíníme. Symbol je převzatý z Německa. Mnoha lidem asi přijde zvláštní, proč právě zajíček rozdává velikonoční vajíčka. Původ této tradice najdeme v historii, kdy byl zajíc často vídán u lidských obydlí a hledal potravu. Dalším vysvětlením může být také fakt, že lidé dříve, když upekli chleba ve tvaru zajíčka, dávali doprostřed vejce. Ne vždycky vajíčka přináší Velikonoční zajíček. Ve středních Čechách nadělovala liška, jinde zase slepička či dokonce skřivanek.
- 14 komentáře/ů »
- Kategorie: Hlavní kategorie
22 února, 2009 at 23:28
Zajímavé, o symbolice vajíček jsem nevěděla. Letos zkusím obarvit vajíčka přírodním barvivem, tak držte palce.
22 února, 2010 at 02:23
Pěkné, jen těch tradic tu moc není. Stejně důležité jako samotné Velikonoce je i 40 dní půstu před nimi. Aby si naši předkové alespoň trochu zpříjemnili tuto dobu, vymysleli si na každou postní neděli různé tradice a zvyky. Např. 1. neděle se nazývala černá nebo liščí (děti ráno našli na vrbě preclíky od lišky), 2. byla pražná (pražilo se nedozrálé obilí), 3. kýchavná (význam se kraj od kraje měnil – kolikrát kdo kýchl, tolik let byl živ; nebo kýchnutí přinášelo nebezpečí nemoci), 4. družebná (lidi se družili, veselili, domlouvaly se svatby, z kraslic a větviček se vyrábělo líto), 5. Smrtná (vyrobenou a ozdobenou smrtku slavnostně vynášeli z vesnice, někde ji vhazovali do vody, ohně nebo zahrabávali do země) a konečně 6. květná (slavila se památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, světí se kočičky, nosí se “ líto“, nosívala jej děvčata a s přáním po domech, děti dostávali odměnu od slavíka – ptáčky z kynutého těsta). Potom už nastal pašijový týden (Poslední týden postu se nazýval Pašijový, Svatý, též Veliký. Hned po Květné neděli začíná v domácnostech velký úklid a přípravy na velké svátky.
Pondělí před Velikonocemi se nazývá Modré pondělí (Modrý půndělí) – název je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele
Úterý se říká Šedivé (Šedivý houterý) – bylo bez zvláštních zvyků
Středa před Božím hodem se nazývá Sazometná středa. Tento den se vymetaly komíny. Někde též nazývaná Škaredá středa. Lidé se neměli mračit, jinak by se škaredili každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista – škaredil na něj.
Těžiště Velikonoc je v následujících třech dnech: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, které jsou od II. vatikánského koncilu pojaty jako jeden celek – Triduum sacrum – svaté třídenní. Velikonoce vrcholí slavností Zmrtvýchvstání Páně na Bílou sobotu nebo jako noční slavnost vyústí na Hod boží velikonoční.
Čtvrtek – Zelený čtvrtek – název je snad odvozen od zeleného mešního roucha, které se v tento den užívalo. Toho dne se měla jíst zelená strava (špenát, kopřivy, různé druhy zelí) aby byl člověk celý rok zdravý.
Naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty = odlétají do Říma. Místo zvonů se ozývají klapačky a řehtačky.
Ze země se rámusem vyhánějí zlé síly, které moří mladé osení. Děti s velkým nadšením procházely krajem s nejrůznějšími klapačkami a řehtačkami, s pojízdnými drnčícími trakaři – magickými napodobeninami pluhů. Lidé se omývali rosou nebo v potoce, pojídali pečivo pomazané medem, tzv. jidášky. Při mši na Zelený čtvrtek omýval biskup a řeholní představení nohy 12 starcům, stejně jako Kristus apoštolům při Poslední večeři.
Pátek – Velký pátek (Bolestný, Tichý) je dnem hlubokého smutku.V noci ze čtvrtka na pátek je Ježíš vyslýchán, v pátek pak odsouzen ke smrti na kříži a ukřižován. Nekonala se mše a při bohoslužbě se pouze četly texty a zpěvy. V kostelech se upravoval „Boží hrob“, předváděly se pašijové hry. Procházela se křížová cesta na památku Ježíšova utrpení a bolesti. Tento den lidé vstávali před východem slunce, aby se omytím v potoce či řece uchránili nemocí a bolestí.
Věřilo se, že se země otevírá, aby vydala poklady. Ten den se podle pověsti otevíral i památný Blaník.
Byl to den bez práce, nepilo se mléko, nejedla se vejce, kuřáci nekouřili, chlapci vrkali a klepali ve tři hodiny odpoledne. Tento den se nesmělo prát, neboť pradleny říkaly že by namáčely prádlo do Kristovy krve – velký pátek je svátkem vody. Pátek byl také dnem čarodějnic – lidé věřili že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět (pramen vlasů, kravské chlupy, hrnek mléka), mohla by je pomocí takového vontu uhranout, naplnit ho zlou energií a kletbou a ukrýt ho někde ve stavení nebo v chlévě – pak by se začaly dít hrozné věci – lidé by onemocněli, krávy by dojily krev, ovocné stromoví by zasychalo.
Sobota – poslední postní den byla Bílá sobota (Veliká, Provodní), kdy bylo Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do skalního hrobu. Po stránce liturgické se tento den konala jen noční bohoslužba – tzv. vigilie (bdění).
Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň (pálení Jidáše), který si hospodyně odnášely na polínku domů, chlapci naposledy hrkali s koledou.
Večer všichni v kostele vítali Krista, jenž vstal z mrtvých. Z „Božího hrobu“ se vyzvedla monstrance s Nejsvětější svátostí a Kristova socha nebo obraz, které se nesly ve slavném průvodu vzkříšení. Vrcholí velikonoční slavnosti – vigilie. Přichází Veliká noc, po níž vznikl název celých svátků, při níž se oslavuje Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zvony se vracejí z Říma. Také se omývaly obličeje sněhem nebo studenou vodou – aby byli lidé po celý rok zdraví.
Tak jako se chodí o Vánocích na jesličky, chodili se Pražané před 100 lety dívat na Boží hrob připravený vojáky v kostele u Prašné brány (dnes zrušen). Hrobem byla umělá skála, v níž leželo Kristovo tělo, kolem stály čestné stráže a byly rozmístěny různé zbraně, dělové koule. Po církevní slavnosti byla vystřelena salva a následovala přehlídka s doprovodem pražských vojenských hudeb.
Neděle – Boží hod velikonoční – 1. neděli velikonoční se světily velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, chléb, vejce a víno, které měly připravit po dlouhém půstu tělo na návrat k tučnější stravě. Kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Jedla se velikonoční nádivka, skopové a jehněčí maso a holoubata, předem posvěcená v kostele.
Den vzkříšení Ježíše Krista.
Pondělí – o Velikonočním pondělí, zvaném také Červené (podle darování červeného vejce), Mrskaný pondělek, Pomlázkové hody se nekonaly liturgické úkony, chodilo se však na pomlázku, původně ještě pohanský magický obřad k zajištění plodnosti a zdraví, jehož se účastnili dospělí – muži z žen čerstvými metlami (pomlázkami) vyháněli nemoci a polévali je mocnou živou vodou – za tuto službu se jim ženy odměňovaly zdobenými vejci jako příslibem skrytého, budoucího života. Někteří odborníci se domnívají, že šlehání a polévání žen je vlastně symbolickým aktem oplodnění.
Později se stal tento den hlavně zábavou pro děti, mládež ale i dospělé. Dodnes mládenci chodí za děvčaty dům od domu s vlastnoručně vyrobenými nebo koupenými pomlázkami splétanými z různého počtu vrbového proutí, které jsou na koncích zdobené pestrobarevnými stuhami. Malí i velcí koledníci dostávají od vyšlehaných dívek zdobená vajíčka, malé sladkosti nebo velikonoční perníčky. Zvláštní pozornost si zaslouží i rýmované říkačky „velikonoční koledy“, které obvykle celý rituál koledování provázejí. A tak se „koleda“ říká tomu, co si koledník vykoleduje, samotné obchůzce, ale koleda je zároveň i zmíněná říkanka. Koledování (vánoční i velikonoční) se církev snažila zakázat, ale bez úspěchu – tento pohanský zvyk byl a je mezi lidmi příliš hluboce zakořeněný)
V Mateřském centru Čelákovice se snažíme alespoň některé ze zapomenutých tradic obnovit, a proto jsme po letošní rok přichystaly pravidelné procházky – každou neděli se jdeme projít předjarní přírodou, něco málo si povíme o Velikonocích, tradicích či zvycích, zahrajeme si nějakou hru a děti nakonec dostanou nějakou dobrotu :-)
4 dubna, 2010 at 15:24
Letos delame odvar z cibulových slupek
25 dubna, 2011 at 12:13
Zajímalo by mě, kdo vymyslel tenhle svátek? Jo křesťané něco slaví, to beru, ale kdo vymyslel, že kluci budou řezat holky a házet je do studené vody? :-)
A vůbec, co je to za dobu, kdy děti už nechodí s koledou, kašlou na malovaná vajíčka, chtějí prachy, buší a kopou do dvěří a řvou sprostá slova a místo koledy něco o litru vodky a že mi zboří dům :-D Ve finále mi ti šmejdi hodí petardu do popelnice :-)
Dospělí jsou ožralí a seřežou holky tak, že mají 4 dny jelita. A to nejen na nohách, když se ohánějí hlava nehlava.
Že už to není to symbolcké, kdy se prostě známí zastaví, chvíli posedí a pokecají. Teď? Co nejvíc toho všude vypít, když je to zadara, děcka nahrabat co nejvíc peněz. Zmlátit, vyfasovat výslužku, ani nepoděkovat, ale hlavně oběhnout co nejvíce baráků.
Tomu říkám příjemné prožití svátků, nemám ráda Velikonoce :-)
7 března, 2012 at 13:26
velikonoce jsou cool Den kdy mlátíš holky hihi :DDDDD)¨
20 března, 2012 at 15:12
a šak co vám je ??
20 března, 2012 at 15:13
a po velikonocích ještě lepší to mlátí kluky holky :D :D jááááj :D a cool znamená hovno :DD jáááj nezkušenec
20 března, 2012 at 15:14
běžte někam s velikonocema vždy mě bolí zadek :// !!!!!!!
20 března, 2012 at 15:15
mě taky :D a to jsem chlap , ale manželka to vidí jinak :(
20 března, 2012 at 15:16
na velikonoce dostávám pravidelně vředy :((
20 března, 2012 at 15:17
děláme odvar z okutky jako z těch slupek :)
20 března, 2012 at 15:18
veselé velikonoce všem geyuuuum :)jsem taky gey
4 dubna, 2012 at 11:09
caute lidi nezna nekdo vel
ikonocni tradice aspon pet
4 dubna, 2012 at 11:10
tk diky :D