Velikonoce doprovází spousta různých tradic a zvyků, ty u nás ostatně vrcholí tradičně na Velikonoční pondělí, kdy se chlapci vydávají se svou pomlázku koledovat o vejce.

To, ale jak probíhají velikonoční zvyky v různých krajích, je značně odlišné. Základ však zůstává – pomlázka, koleda, vejce a voda.

Pomlázka

Pomlázka patří mezi tradiční velikonoční zvyky. Lidé jí říkají různě, třeba: korbáč, koleda, mrskačka, mrskut, sekačka, pomihod, žíla, šlehačka, metla, švihačka, ale i jinak. Podle dřívějších zvyklostí ji musel umět uplést každý malý kluk. Muži se v pletení pomlázky předháněli. Pomlázka se tradičně plete z 3,8, 9 anebo 16 prutů. Ty pomlázky, jež byly obzvláště dlouhé (i 4 metry), mohly být upleteny nakonec až z 60 prutů. Velikonoční zvyky předurčovaly, aby se pomlázka pletla na Bílou sobotu, stejně jako se i v ten den měla zdobit velikonoční vajíčka. Žádná pomlázka se neobešla bez mašlí.

Mašle na pomlázce

Mašle na pomlázce se také řadí mezi starodávné velikonoční zvyky, jejichž prostřednictvím mohly dát dívky najevo mládencům, zda mají u nich nějakou naději. Když ráno šel mládenec na koledu, měl prázdný karabáč, ten nejlepší koledník v pravé poledne karabáč plný červených pentlí. Barvy mašlí totiž napovídaly, co si o něm dívky myslí.

·Červená – láska, náklonnost

·Modrá – naděje na něco víc

·Žlutá – odmítnutí

·Zelená – sympatie, obliba

Velikonoční vajíčka

To, proč se o Velikonocích dávají za vyšlehání vajíčka, může být dnes jen tématem k dohadům. Říká se, že stejně jako vyšlehání dívek má představovat zdraví a krásu, tak vajíčka jsou symbolem života, takže představovaly dlouhý a zdravý život. Jenomže, kdo ví. V průběhu postního období se vajíčka jíst nesmí, takže je možné, že se lidé takto vajíčky dokrmovali. Vajíčka jsou velkým zdrojem potřebných bílkovin, a tak to mohl být i efektivní prostředek pro rychlý přísun potřebných bílkovin, kterých v době postu a v zimě bylo poskrovnu. Ať už tomu bylo jakkoli, dívky vajíčka různě zdobila a svému oblíbenci darovaly vždy to nejhezčí.

Velikonoční tradice jsou vlastně činnosti, které lidé dělají na Velikonoce již po staletí a staly se z nich tradice. Mísí se s Velikonočními pranostikami, které jsou vysvětleny v samostatném článku.

Každý si asi s pojmem Velikonoce spojí Velikonoční pomlázku. Podle tradice ze 14. století manželé a milenci šlehali své milé manželky a milenky. Ten, kdo časně ráno nevstal, byl polit studenou vodou v posteli. Uplést pomlázku měl v té době každý. Známe několik druhů, lišících se především počtem použitých proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12, případně jejich násobky, které vytvoří netradiční masivní pomlázky). Na konec pomlázky se vplétá barevná stuha. V pozdějších dobách tedy všichni muži a děti vstávali na Velikonoční pondělí časně zrána, aby vyšli na koledu. Obcházeli sousedství a šlehali děvčata, aby byla příští rok zdravá a stále mladá.

Velikonoční vajíčka jsou další z Velikonočních tradic. Tu jako první zavedli pravděpodobně Egypťané. Nejstarší nalezená zrobená kraslice je podle vědců stará neuvěřitelných 2300 let. Vajíčka dostávali koledníci za odříkání hezké koledy. Velikonoční vajíčka musela být plná a barevná. Ty vyfouknuté, takzvané kraslice, se používali jako dekorace. Jejich hlavní předností je, že se na rozdíl od těch plných tak rychle nezkazí.

Barvení vajíček je se všemi dosud zmíněnými tradicemi pevně spojeno. Typickými barvami vajíček, která můžeme vykoledovat, jsou žlutá, zelená, červená a hnědá. A to z jasného důvodu – jedná se o přírodní barvy, díky nimž mohl každý doma vejce obarvit.

Přírodní barvy:

žlutá: odvar z cibulových slupek (ale jen krátce); šafrán
červená: odvar ze slupek červené cibule a octa; červené zelí nebo šťáva z červené řepy; šťáva z borůvek nebo bezinek
světle zelená: lipový květ; kmín; šafrán
tmavě zelená: mladé žito; voda ze špenátu; odvar z olšové kůry
fialová: lipový květ; kmín; šafrán
hnědá: odvar z dubové nebo olšové kůry; odvar z cibulových slupek (déle); čaj
černá: roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků; odvar z olšové kůry

Velikonoční beránek je další z Velikonočních tradic. Je symbolem člena Božího stáda, o něž se stará jejich pastýř – židovský Bůh. Beránek je již od středověku známý jako obřadní pokrm. My se dnes můžeme jenom domnívat, zda si lidé mohli dovolit opravdové beránčí maso, které bylo v té době velice drahé, nebo zda pojídali pouze pečivo ve tvaru beránka. Dnes se pečivo ve tvaru beránka peče každým rokem na Velikonoce v mnoha rodinách.

Velikonoční zajíček je poslední tradicí, kterou si v tomto článku zmíníme. Symbol je převzatý z Německa. Mnoha lidem asi přijde zvláštní, proč právě zajíček rozdává velikonoční vajíčka. Původ této tradice najdeme v historii, kdy byl zajíc často vídán u lidských obydlí a hledal potravu. Dalším vysvětlením může být také fakt, že lidé dříve, když upekli chleba ve tvaru zajíčka, dávali doprostřed vejce. Ne vždycky vajíčka přináší Velikonoční zajíček. Ve středních Čechách nadělovala liška, jinde zase slepička či dokonce skřivanek.

Velikonoce jsou nejvýznamnější z křesťanských svátků a to především proto, že připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž podle víry křesťana došlo třetího dne po ukřižování. Dnes už víme i přibližný rok, kdy k této události došlo: 30 či 33.

Velikonoce se slaví každým rokem trochu jindy, jelikož svátek připadá na neděli po prvním jarním úplňku. Radovat se tedy můžeme v březnu či dubnu. Velikonoční oslavy jsou také jakýmsi přivítáním jara.

Zajímavostí je, že datum Velikonoc bylo určeno až roku 325 na 1.nikajském koncilu. Dny před Velikonocemi mají vlastní názvy. Jako první je Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota vše je ukončeno vigilií na neděli, což je bohoslužba připomínající vzkříšení Ježíše Krista. Více o nich se dozvíte v sekci pranostik.

Za Velikonoční symbol je považován beránek, který v židovské tradici představoval Boží stádo, které vede Hospodin. V dnešní době můžeme vidět především pečené sladké beránky, které se jedí na Velikonoce. Dalším symbolem je kříž, jelikož Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Zapomenout bychom neměli ani na nejčastěji se objevovaný motiv Velikonoc- vajíčko. Jedná se symbol nového života, plodnosti a vzkříšení. Lidé je podle tradice malují.

Pomlázka sice není úplně náboženskou tradicí, přesto se v Čechách usadila a stala se neodlučitelnou součástí velikonočních oslav. Hned ráno na Velikonoční pondělí muži a chlapci chodí po sousedstvích a šlehají ženy a dívky pomlázkou z vrbového proutí. Při tom říkají různá říkadla. Zajímavé koledy naleznete zde.

Velikonoce jsou v poslední době i komerčním svátkem. V obchodech lze najít čokoládové zajíčky a vajíčka dlouhou dobu ještě před tím, než muži vytáhnout své pomlázky.